další Plešounovy poznámky jsou tu. když v roce 2007 nakráčel plešatý šéf v roláku na pódium a sebevědomě vyhlásil, že jeho firma právě znovuobjevila mobilní telefon, možná ani netušil, jakým formám života tím umožní vzniknout. nebo spíš vyniknout. pokud jste posledních dvacet let žili v jeskyni v horách s kozou a slepicí, vězte, že chlápek se jmenoval Steve Jobs, firma Apple a jejich vynálezem bylo kapesní zařízení, díky kterému můžete za méně než 60 vteřin něco vyfotit a spolu se svým oduševnělým komentářem se o to podělit se stovkami svých (virutálních) přátel.
ano, pozérství je dnes snadnější byznys než kdy jindy. i coby vesnická redaktorka webzinu, který nikdo nečte, se můžete na síti tvářit jako Oprah Winfrey a vesele žít ve své fixní idee, že jste slavná, čtená a chtěná. v gastronomii tohle všechno platí dvojnásob. ostentantivně vzdychat nad tím, že McDonald’s vraždí ubohé kravičky zvládnete i s IQ pod 80 a předloňským iPhonem. a samožrejmě nikdo nemusí vědět, že jste ten burger po jeho poplivání na Facebooku a Twitteru stejně celý snědla.
rádi a pravidelně svačíte vlašák. do kanceláře si jej nosíte v plechovce od kaviáru. pokud jste projektant, rohlíky pašujete v tubě na výkresy.
pokud chcete skutečně zazářit, musíte však uklohnit burger vlastní. je to jednoduché: týden před touto velkou akcí o tom napíšete minimálně jeden status denně. abyste vypadali velmi erudovaně, pošpiníte recept jedné foodbloggerky a vyzdvihnete jiný. volte namátkou. pak jděte do krámu. kupte hotové housky, zeleninu (tu si nakrájíte doma, abyste měli cool fotku s nožem) a předpřipravené placky mletého masa. to pak znásilněte na grilu/pánvi. hodně, aby náhodou nebylo uprostřed růžové a/nebo z něj nedejbože po kousnutí netekla šťáva. složte tu věc dohromady, ozdobte kopou mražených hranolek z Tesca a přidejte kečup. hodně kečupu. foťte a sdílejte.
o mužských ekvivaletnech, kteří svůj profil pravidelně zahlcují tunami seflies z drahých restaurací, aby pak doma s rohlíkem, paštikou a zánovním MacBookem veřejně žehrali nad tím, že si za ty prachy měli raději koupit nový parfém od Hermese, jsme se bavili už minule. jakýkoliv další popis je zbytečný. dá se ale tento živočišný druh nějak lépe specifikovat? jistěže.
tady máte desatero správného Homo Sapiens Gastropozeris:
- před návštěvou restaurace si vždy důkladně oholíte hlavu. pokud jdete s doprovodem, požádáte jej, aby vás oslovoval “Zdéňo” (ano, i když se jmenujete Karel).
- rádi a pravidelně svačíte vlašák. do kanceláře si jej nosíte v plechovce od kaviáru. pokud jste projektant, rohlíky pašujete v tubě na výkresy.
- když jste se naposledy pokusila o svíčkovou, vyšla z toho křiklavě oranžová lepkavá hmota, ze které měl váš partner týden střevní obtíže. na Facebook jste nafotila vymazlenou svíci svojí babičky a partnerovi pod pohrůžkou sexuálního půstu zakázala přidávat komentáře.
- “dnes jsem vařila podle Koko” ve vašem slovníku znamená “spálila jsem mraženou pizzu v troubě a teď zaháním hlad kokosovou tyčinkou stejného názvu”.
- veřejně se vysmíváte Jiřímu Babicovi a doma máte v hlubinách kredence bezpečně ukrytou celou sadu jeho úžasných nerezových hrnců. s podpisem.
- prohlašujete se za milovníky dobrého jídla. s rychlým dodatkem, že nežerete houby, z moře vytažené potvory, květák, syrové maso…
- pravidelně se rozčilujete nad kuchařskými schopnostmi účastníků Prostřeno a v bytě máte zásoby hotové jíšky na dva roky dopředu
- dokážete hodiny a hodiny vášnivě debatovat na téma “zlé nadnárodní korporace poškozují malé lokální pěstitele”. nad hrnkem kafe ve Starbucks.
- nebo se naopak rádi tísníte v zatuchlých čajovnách, kde obsluhují zamrzlí hippies. pít kafe ve Stabucks/jíst v KFC je podle vás “buržoazní” případně “kryptofašistické”.
- jakákoliv část tohoto článku ve vás vzbudila nutkavou touhu zabít Plešouna v kuchyni.
jak jste na tom? naši jste se? doufám, že nikoliv. hezký den.