zlí jazykové budou tvrdit, že jsem téma jídlo a sex vybral, protože kontroverze… a protože SEO. samozřejmě mají pravdu. druhou pravdou ale je, že tyto dvě oblasti lidské existence vykazují mnoho zajímavých souvislostí. těch očividných, i těch méně zjevných. tupé mlácení prázdné slámy aka “ústřice jsou silné afrodiziakum” přenechám nudným lifestylovým magazínům a ve své dnešní verbální egomasturbaci se na to zkusím podívat z jiné stránky:
velmi živě si vzpomínám na první večeři u dámy mého srdce. seděl jsem u stolu s vychlazeným drinkem, zatímco ona v květovaných šatech tančila okolo kuchyňské linky. její parfém se mísil s vůní lasagní alla bolognese a já stěží polykal sliny. přitom jsem však samozřejmě stíhal důkladně zkoumat její nohy a zadek. takže zatímco mi hlad svíral žaludek, o pár čísel níž svíraly moje kalhoty úplně jiný orgán. a bylo v nich tehdy sakra málo místa.
takže zatímco zoufalci požírali dobroty z fritézy a souložili v klubech na hajzlu, já nabodával na vidličku výborné lasagne…
řekněme si to narovinu: smažák a mastné hranolky jsou ekvivalentem upocené desetiminutovky v kanclu s nudnou slepicí (pitomcem), kterou (kterého) jste tak nějak omylem sbalili na firemním večírku. patrně to v dané chvíli ukojí vaše potřeby, ale konečným důsledkem bude bolení břicha/morální kocovina. spokojíte se s tím? já nikoliv. nejsem příznivcem mizerného jídla, ani mizerného sexu. takže zatímco zoufalci požírali dobroty z fritézy a souložili v klubech na hajzlu, já nabodával na vidličku výborné lasagne (lepší jsem nejedl ani v Římě) a nechával se utápět v hlubinách jejích podmanivých očí, které slibovaly, že to, co bude následovat, bude neméně velkolepé.
je špatné být požitkářem? samozřejmě nikoliv (kecy o tom, že obžerství a smilstvo jsou smrtelné hříchy, si schovejte pro svoji babičku). to jen v naší zaprdněné zemičce se stalo zvykem nemluvit o tom, co stejně všichni děláme. “ovcí chodí vždycky stádo, kdežto vlků je čím dál tím míň než málo…” ale protože jsem v jádru poměrně hodný vlk (Karkulky jsem zatím sežral jen dvě a babičku ještě žádnou), nechám rozhodnutí, zda být či nebýt ovcí, na vašem ctěném uvážení. jen, pěkně prosím, nebuďte pozéry…
a proč mluvím o póze? patrně proto, že se ještě pořád najdou tací, kteří půjdou do Divinis utratit šest stovek za steak jenom proto, aby nad ním pak mohli demonstrativně ohrnovat nos na svém facebookovém profilu a dali tak najevo svým (nezadaným) kamarádkám, že na to mají a navíc jsou gurmáni a znalci. obvykle jsou to ti samí, kteří pak v rámci snídaně namáčejí nakrájený tvrdý sýr do kečupu a přikusují k němu předvčerejší housku. v kanceláři pak tito alfasamci nad zapnutým monitorem s otevřenýma očima sní o tom, že budou mít (po měsících sebetrýzně) pohlavní styk. večer obvykle následuje styk s vlastní rukou. a další kečup.
jak vidno, jídlo a sex může mít opravdu velké množství podob a souvislostí. a když už jsem v předposledním odstavci nakousl (gastro)pozérství, můžeme se v příští části na tyto podivné formy života podívat. věřím, že i to bude dosti peprné téma.