další Plešounovy poznámky jsou tu. minulý díl Plešounových poznámek se zaměřil na gastropozérství. a soudě podle ne/reakcí některých jedinců v mém okolí, ťal příjemně do živého. což je dobře. věřím, že jste i vy úspěšně indentifikovali alespoň jednoho zástupce tohoto (bohužel neohroženého) druhu a nasdíleli mu na zeď můj článek. s vykřičníkem. dnes se ale podíváme na něco praktičtějšího: restaurace.
nejspíš jste se už párkrát v životě – tak jako já – stali obětí vlastního hladu a zastavili svoje přibližovadlo u nejbližší budovy s honosným nápisem “restaurant”… abyste vzápětí zjistili, že restauraci už dvacet let “úspěšně” provozují felláci Lojza a Standa, jejichž vzájemná symbióza funguje zhruba takto: Lojza točí pivo a svými bradavicemi pokrytými prsty ho hbitě hází ke stolu třem štamgastům, zatímco Standa vzadu v kuchyni znásilňuje ve fritéze čtyři dny staré těsto na bramboráky a k tomu ohřívá zamražený guláš, který pamatuje Gagarinovu návštěvu v Praze.
jídelní lístek rozsahu Bible kralické se honosí nadpisy typu “speciality podniku roku 2000″
ti odvážnější možná u Lojzy a Standy dokonce pojedli. cestou domů pak zastavovali na každé druhé benzínce (pro ty méně mozkově zdatné podotýkám, že se to týkalo i majitelů vozidel s nízkou spotřebou). v neposlední řadě jsou tu ti, kterým ještě funguje pud sebezáchovy a raději by se hodnotným zážitkům tohoto typu vyhnuli.
právě pro ně jsem sepsal následující soubor postřehů, podle kterých zřetelně poznáte, že v této restauraci jíst rozhodně nechcete:
- průčelí restaurace pokrývá stejné množství pavučin jako váš sklep. přibližně sedí i počet pavouků.
- číšnice má sytě rudou rtěnku, extrémně štědrý dekolt a patnácti centimetrové podpatky. a vy se zrovna nepokoušíte najíst ve striptýzovém baru uprostřed noční toulky Prahou.
- jídelní lístek rozsahu Bible kralické se honosí nadpisy typu “speciality podniku roku 2000″.
- zaslechnete, jak obsluha vemlouvavě přesvědčuje hosty u vedlejšího stolu, že balkánský sýr a olivy do insalata caprese skutečně patří.
- obsazený je pouze jeden stůl. obsluha sedí u něj, spolu se dvěma štamgasty. co hůř, že je to obsluha, není poznat. usoudili jste tak z toho, že se pět minut po vašem příchodu zvedla a líně se šine vaším směrem s kasírtaškou v ruce.
- vizuál restaurace se tváří honosně jako barokní chrám. chce se vám močit a při té příležitosti zjistíte, že barokní jsou i hygienické normy na toaletách.
- pizza quattro formaggi obsahuje (dle jídelního lístku) tři druhy sýra. případně obsahuje čtyři a jsou to: eidam, uzený eidam, mozzarella a niva.
- názvy jídel v jídelním lístku jsou jako vtipy Libora Boučka. bezobsažné a trapné.
- personál restaurace vám nápadně připomíná postavy z oblíbeného hororu z dětství.
- při obhlídce okolních stolů cestou na toaletu (viz bod 6) zjistíte, že boloňské špagety podle místní receptury obsahují mleté vepřové maso a kečup.
- specialita šéfkuchaře je výstižně pojmenovaná jako “specialita šéfkuchaře”.
- odér linoucí se ze dveří s nápisem “kuchyně” je snadno zaměnitelný s tím, který jste cítil cestou na WC.
hotovo. věřím, že to bylo dosti názorné. máte pocit, že jste poznali nějaký konkrétní palác gastronomie? napište mi do komentů, dám vám vědět, zda jste se trefili.
Já to poznávám podle pizza Margherita. Když obsahuje něco jiného než sugo, mozzarella a bazalka. Tak vím, že už nemá smysl se dál koukat do nabídky pizz. Pokud není extrémní hlad. To bych snědl i pizzu z čáry v Brně za 15kč kousek. Nebo kolik tam dnes stojí :D
já v souvislosti s Brnem slyšel pouze cosi o penisu na náměstí, netušil jsem, že tam znají pizzu :-D.
Taky jsou “dobrý” ty, kde mezi vegejídly je jenom smažák s hranolkama a smaženej květák a mezi dětskými jídly nugety s hranolkama a špagety s kečupem :)
[…] se, že čert nikdy nespí. Gastronomie (alespoň v globálním měřítku) také ne. V Plešounových poznámkách jsme se kdysi rozpovídali o restauracích, ve kterých nechceme jíst. Pojďme to teď vzít z […]